Organizační parta Next RC Rally Championship navázala
na tradice z let minulých a pod novou hlavičkou uspořádala zimní šampionát pod
názvem
Ice Next Cup.
Kalendář obsahoval pět soutěží, když se první dvě odehrály
na sklonku roku 2017 v "neokoukaných" lokalitách na různě zpevněných
površích. Začátkem roku 2018 pak bylo na programu pokračování v podobě třech
závodů v již dobře známé tělocvičně na Podhoří, kde podklad tvořily kluzké
parkety. Koncept byl vypracován tak, aby se všechny soutěže odjely pod střechou
a byly tímto eliminovány případné nepříznivé vlivy počasí.
Zimní "mistrák" se rozjel
začátkem listopadu v
komplet krytých nadzemních garážích vedle
autobusového nádraží. 1. Oldcater,
jak byla úvodní rally pojmenována, byl sice pro
většinu zúčastněných novinkou,
zde se ovšem jednalo o návrat do bývalé
lokality, jenž ještě před deseti lety
hostila Caterpillar Rally. Povrch pětice rychlostních
zkoušek tak byl pro
některé pamětníky známou směsicí
hrubého a uklouzaného hladšího betonu.
Na
startu se sešlo 41 závodníků, z nichž byl v
cíli nejrychlejší francouzský
soutěživec Gil Panizzi, který po celou dobu sváděl velice
těsný souboj s
nakonec druhým Filipem Kopeckým a jejich
přetahovaná o desetinky se stala
ozdobou závodu. Na stupních vítězů pak obě Pola R
WRC doplnilo žlutomodré
Mitsubishi deváté evoluce v rukách rychlého
"ASporťáka" Davida
Kubeše. Druhá rally byla velkou neznámou jak pro
pořadatele, tak pro všech 37
startujících jezdců, jednalo se totiž o absolutní
novinku. 1. Icy Graspo se
jela 26. prosince "na Štěpána" a jak
napovídá název, tratě pětice
rychlostních testů byly situovány do
výrobní haly přímo v tiskárně Graspo.
Hlavním faktorem se zde stal až extrémně uklouzaný
hlaďoučký beton ve spojení s
dlouhými technickými zkouškami s řadou
zpestřujících pasáží. I přes opět
velké
a vyrovnané boje bylo konečné pořadí na
pódiu stejné jako v minulé soutěži.
Zvítězil tedy znovu Gilles Panizzi, před Fildou Kopeckým
a Dejvem Kubešem.
Kalendář
se přehoupl do nového roku a od ledna do března se podle
plánu uskutečnily tři
závody v tělocvičně, každý měsíc jeden z nich.
Jistým překvapením byl vždy
vysoký počet posádek na startu. Na
klouzajících parketách, kde hrají
hlavní
roli pneumatiky, a taky ten správný cit pro
řízení, nebyla nouze o pěkné
svezení a rovněž o vyrovnané souboje na všech
frontách. Sedm RZ první soutěže ve
školní tělocvičně ale nic nezměnilo na prvním
místě, když na vítězné vlně
pokračoval nezastavitelný "Pepanizzi". Stříbro vybojoval
Michal
Holínek, který při skvělé jízdě
ztrácel opravdu jen minimum, stejně tak i třetí
Filip Kopecký. Tato rally, nazvaná Ice I, byla mezi
nejlepší trojicí jezdců v
cíli vůbec nejvyrovnanější z celého
šampionátu. V rámci první tělocvičny se
představilo 50 soutěžících, na dalším
klání už jich bylo dokonce 60, což je
vlastně takový "zimní" rekord. Na Ice II se objevil i
úřadující mistr NRC Giandomenico Basso, jenž
nenechal nikoho na pochybách, že titul
Next RC Rally Championship je v těch správných
rukách a s přehledem sobě
vlastním druhou tělocvičnu vyhrál. Jeho kvality pak musel
kvitovat stříbrný
Panizzi, na třetí pozici zde dojel konstantně rychlý
Filda Kopecký. No a mezi
zajímavostmi nejde nevzpomenout jednu perlu, v podobě
účasti jedinečného Zbyni
"Ipatti" Mikla....
Poslední březnová "tělárna" Ice III měla
taky jiného vítěze, než jindy, o malou senzaci se postaral Polák Grzyb s
"Miníkem" připisující si "dobrej zářez do pažby". Znovu se
tak před lepším závodníkem musel sklonit již ověnčený Panizzi, který věděl, že
mu druhý "flíček" bohatě postačí k zisku zimního titulu. Ovšem Pepa
dává málokdy dárek v podobě "nějakého přepouštění pozic", a tak se
stejně jako vždycky pobil do poslední chvíle jak levhart o kořist. Za druhým
"Panem Předsedou" byl klasifikován opět nenápadný, ovšem skvělý,
Filip Kopecký, jenž si jistil konečné stříbro v šampionátu. Zbývá dodat, že na
poslední soutěži Ice Next Cup tohoto ročníku bylo k vidění 53 posádek.
Absolutním vítězem zimního klání byl tedy Gilles "Pepson"
Panizzi navigovaný osvědčeným Karlem Wüzenttalem. Stále mladý, ovšem nesmírně
rychlý, Filip Kopecký se i přes veškeré snažení musel spokojit se stříbrným
pohárem, nutno podotknout, že podobně jako pan mistr dojel vždy na stupních
vítězů a Pepovi pravidelně "zatápěl". Bronzem se ověnčil Míša
"Holas" Holínek, jenž se taky prezentoval jako špičkový jezdec a v
tvrdé konkurenci rozhodně předvedl své kvality. Jeho stájový spolubojovník
David Kubeš se už do tlačenice na "bedně" nevešel. Do Top 5 se
nakonec dostal vítěz poslední rally Grzegorz Grzyb, a zmínka rozhodně musí
padnout taky o Molly Taylor klasifikované na vynikajícím 6. místě.
Team Trophy
Michal Holínek, David Kubeš, Dan Peťovský - to je
složení nejúspěšnějšího
týmu v konečném hodnocení Team Trophy. Tato
trojice z ASport Rally Teamu
nasazující Lancery Evo IX byla v podstatě jediná,
která dokázala obsazovat
vysoké příčky, pravidelně startovala v kompletní
"sebrance", a to se
nakonec projevilo jako klíč k úspěchu.
Ambiciózní a tak trochu oslabený Red
Bull "táhl" většinou jen mistr Panizzi, a tak je
konečné stříbro
maximem možného, to samé platí o bronzovém
Monster Energy Teamu, jehož
reprezentoval jen Filip Kopecký.
Junior Trophy
To že jsou junioři a juniorky tou hlavní třídou,
těší
všechny pořadatele, ale že se jich na závodech bude
objevovat takové velké
množství, to už čekal málokdo. Samozřejmě se v tomto
případě jedná o příjemné
překvapení. Z celkového počtu 31
soutěžících do 15. let se nejrychlejším
juniorem stala dívka Molly Taylor, která se často bila s
dalšími "rychlíky".
Těmi byli především Tomáš Bílek jun.
a Šimon Večerka, Molly se však účastnila
kompletního šampionátu a dokázala
posbírat nejvíc bodů. O jejím nesporném
umění
svědčí i páté místo absolutně v
poslední soutěži - ta holčina je prostě
"šílená". Mladý a velmi nadějný
talent Šimon Večerka si dokázal vydobýt
druhé místo, když Junior Trophy dvakrát
vyhrál. Na bronzové příčce byl pak neméně
rychlý Tom Bílek patřící už automaticky
mezi favority. Tahle trojice nejlepších
se navíc velmi výrazně prosazovala v absolutním
pořadí. Na čtvrté příčce se
umístil rovněž skvěle jedoucí Albert von Thurn und Taxis
pilotující občas i
dvoukolku. Jako pátý mezi juniory skončil slibný
Eric Camilli, jemuž se
podařilo jedenkrát zabodovat taky absolutně. To stejné
zvládl i šestý Ital
Rossi, sedmým mladíkem pak byl zrychlující
David Vaculík. Jezdecky roste taktéž
Dominik Zapletal, který obsadil místo osmé, za
ním byl klasifikovaný nebojácný
Rus Alex Lukyanuk a desítku nejlepších uzavřela
ostřílená britská závodnice
Louise Cook. Junioři - ať to jsou holky nebo kluci - jedou opravdu
čím dál víc
a bezesporu dělají všem radost....
Junior Academy
V této neoficiální klasifikaci se představilo hned
9
"ogárků" ve věku do 8. let a i přes velmi nízký
věk se bylo u všech
opravdu na co dívat. Dokonce zde padl malý rekord, když
absolutně nejmladším
účastníkem všech dob se stal tříletý
David Zapletal. "Akademici"
vesměs nestartovali moc pravidelně, a tak se nakonec z titulu mohl
těšit
populární Esapekka Lappi absolvující tři
poslední závody v
"tělárnách". Jako druhý pak byl
klasifikován stále lepšící se Robert
Consani, bronzovým klučinou v rámci Junior Academy se
stal usměvavý Martin
Karlík. Zrychlující tendenci prokazoval
další z velice mladičkých jezdců Hayden
Paddon, za nímž dosáhl na konečné
páté místo trochu nenápadný Dominik
Handl. Jednu
soutěž vyhrál velmi kvalitní Mates Morbicer, jenž se na
závodech ale objevil
pouze jedinkrát. Za ním pak následovali
úplně ti nej...nej...nejmladší v pořadí
Erik Ticháček, David Zapletal a Fabian Kreim. "Akademka" byla
tradičně
vítaným zpestřením a všichni si
zasluhují velký obdiv.
Lady Trophy
Dívčí kategorie se stala již obligátně záležitostí Molly
Taylor, která samozřejmě nedala nikomu šanci se ani jakkoliv přiblížit. Jiné to
však bylo na dalších příčkách, kde o konečném pořadí musel rozhodnout až
poslední závod. Po nepravidelném ježdění se stříbro dostalo do rukou druhé
zástupkyně z týmu Playboy Red Racing Louise Cook s krásným zánovním Peugeotem.
Na bronzovou pozici se podařilo poprvé v kariéře dosáhnout britské bojovnici
Catie Munnings, která přes zimu s novým podvozkem ukázala zajímavý progres.
Bodově jen těsně skončila na místě čtvrtém Němka Johanna Steer, jenž taky
prokázala výrazné zlepšení ve výkonech. Pátý "flek" zůstal za
bulharskou "nejuniorku" Ekaterinu Stratievu, která stejně jako šestá Ramona
Karlsson odjela jen některé soutěže. Mladičká Eliška Schwábová se i přes
minimum zkušeností rozhodně neztratila a její rostoucí výkon je nemalým
příslibem do dalších rally. Holky opravdu předváděly někdy až nečekané výsledky
a nejeden "chlapec" by se před nimi mohl třást.
Historic Trophy
Historiků se na startech scházelo o něco méně, než bývá
zvykem v hlavní sezóně, přesto byla dost velká konkurence a jezdci pilotující
tyto krásné vozy si mezi sebou nedarovali ani sekundu. Vyrovnanost často
neznala mezí a rozhodně bylo vždy co sledovat. Nejvíce bodů nasbíral ostřílený
finský závodník Ari Vatanen a po právu mu patří mistrovský titul, k němuž mu
dopomohly i dvě vítězství, dvě druhá a jedno třetí místo. Jednu výhru si
připsal stříbrný Ital Volta, který taktéž dojížděl vždycky na pódiu a nutno
dodat, že na jeho jízdu byla vždy radost pohledět. Konečný bronz vybojoval
nikdy nestárnoucí Paolo Andreucci předvádějící profesorské výkony. Za "Uccim"
se umístil Josef Sivík, jenž zaujal především obrovským nasazením při často
těsných soubojích. Do pětice nejlepších se v závěru dostal Vlasťa Handl, který
při svých dvou startech pokaždé jasně zvítězil a je škoda, že tento
"specialista na tělocvičny" neodjel celý šampionát.
F2 Trophy
Dvoukolky měly v jednotlivých závodech tři různé
vítěze a
celkově zde probíhaly dost zajímavé souboje.
Mistrem mezi "vozítky" s
jednou poháněnou nápravou se stal zkušený a
pravidelně startující Václav Arazim,
jenž byl nejrychlejší na dvou venkovních
soutěžích, na těch ostatních pak
obsadil pokaždé "bednu", a tak o jeho titulu nebylo
žádných pochyb.
Drama až do poslední rally se odehrávalo v bojích
o další příčky. Tu stříbrnou
nakonec vybojoval nepřehlédnutelný Manfred Stohl,
který taktéž odjel všecko a
rozhodně nemohl skrýt nadšení ze zisku pozice
vicemistra. Jen o jeden bod za "Manym"
skončil Miki Biasion. Ten jedenkrát vynechal, na Icy Graspu byl
zpomalen
technikou, což v součtu mělo i při jeho klasicky pěkných
výkonech za následek
zisk bronzové trofeje. "Bramboru" získal Václav
Blahna, jemuž k
lepšímu umístění nestačily ani dvě
suverénní prvenství, v F2 Trophy totiž
absolvoval jen dvojici soutěží. V elitní pětce byl
klasifikovaný německý princ
von Thurn und Taxis, když tento dravý junior zvládl
všechny dvoukolkáře jednou
porazit.
Závěrem
Zimní šampionát Ice Next Cup
2017/2018 si odbyl velmi úspěšnou premiéru. Při
jednotlivých soutěžích se
předvedlo opravdu velké množství účastníků
včetně nekonečné řady nových jmen. Zájem
nijak neopadá, ba právě naopak, což je jistým
příslibem do blízké budoucnosti. Na
konec je jistě třeba poděkovat všem účastníkům,
kteří nezklamali důvěru v
pořadatele a navíc se většina z nich aktivně angažovala
při nezbytné manipulaci
s materiálem. Díky zaslouží samozřejmě taky
časoměřiči, především tedy
"Janička", dále potom fotografové a kameramani, no a v
neposlední
řadě partneři a sponzoři.
Statistika
Na konec trochu statistických
údajů:
- celkem se zúčastnilo: 77 posádek, z toho v kategoriích: Junior Trophy
- 31, Historic Trophy - 14, F2 Trophy - 8, Lady Trophy - 7
- vítězství v
soutěžích: Panizzi - 3, Grzyb - 1, Basso - 1
- celkem bylo odjeto: 29 RZ
- vítězové RZ: Panizzi - 9, Grzyb - 6, Basso - 6, Kopecký - 3, Holínek - 2
, Ojeda - 2, Kubeš - 1
- nejvíce
startujících: Ice II - 2. tělocvična - 60 posádek
- nejméně
startujících: I. Icy Graspo - 37 posádek
- nejdelší
soutěž podle času prvního: I. Icy Graspo - 18:31,0 min
- nejkratší soutěž podle času prvního:
Ice II - 2. tělocvična - 8:26,2 min
- nejmenší
rozdíl mezi vítězem a druhým v soutěži: +5,3s na Ice I - 1. tělocvična (Panizzi, Holínek)
- největší
rozdíl mezi vítězem a druhým v soutěži: +16,8s na Ice II - 2. tělocvična (Basso, Panizzi)
- celkový počet
odstoupených posádek za celý šampionát: 4