Pořadatelská skupina Next RC Rally Championship přichystala již třetí ročník zimního šampionátu pod názvem Ice Next Cup.

Stejně jako minule, bylo na programu pět soutěží, které se odehrávaly vždy v zastřešených destinacích. První dvě rally se uskutečnily koncem roku 2019 na různých betonových površích, v rozmezí ledna a března současného letopočtu následovaly tři závody v dobře známé tělocvičně na Podhoří na kluzkých parketách. Zimní soutěže mají za úkol oživit mezi-sezónní přestávku a umožnit soutěžícím potestovat před ostrým mistrovstvím, či se jen pobavit a svézt. To jistě splnilo svůj účel. A podobně jako v minulém ročníku narůstal počet startujících, který v tělocvičnách gradoval do rekordních čísel. Novinkou bylo především vyhlášení zcela nové kategorie pro jezdce nad 45 let, pracovně nazvané Via-gra 45+ Trophy. A možná bylo i nemalým překvapením, kolik účastníků do tohoto hodnocení spadá.

Sobota 2. listopadu zahájila druhou zimní sezónu v nadzemních garážích u autobusového nádraží. 3. Oldcater, jak zní název této rally s historickým nádechem, uvítal na startu 48 posádek, mezi nimiž bylo pár nových jmen a taky těch, kteří se objevují vesměs jen v zimním klání. Naopak někteří "pravidelňáci" Nextu prozatím chyběli, někteří pak závodili v jiných kategoriích než obvykle, ale to tak v Ice Next Cupu už bývá. Pět rychlostních zkoušek z šesti zde vyhrál Kajetan Kajetanowicz s "Fiónou" R5 stáje Vest Rally Team a vítěz minulého ročníku Ice Next Cupu a zároveň i "velkého" šampionátu naznačil, že to s ním potencionální soupeři budou mít i nadále těžké. "Starý Catr" byl soutěží, která poskytla nejpřilnavější podklad mistrovství, následovala totiž taky betonová, ale mnohem uklouzanější a nevyzpytatelná Icy Graspo. Ta se jela v tradičním "Štěpánském" termínu, 26. prosince ve výrobní hale tiskárny Graspo. Pořadatelé tady nachystali již mnohem "vychytanější" a bezesporu líbivější tratě, než tenkrát při prvním ročníku. Pětice erzet byla vcelku dlouhých a pestrých. Suverénní "Kajto" se ale na startu neobjevil, a tak soutěž ovládl junior Šimon Večerka, čímž se vyhoupl do vedení průběžné klasifikace.

V novém roce obsahoval kalendář zimního "mistráku" tři zastávky v tělocvičnách. Tam chytl šampionát tak nějak novou dimenzi, jednak se zde bylo k vidění ještě víc fakt vyrovnaných soubojů a taky se ve startovních listinách začala objevovat další zajímavá jména. No a v neposlední řadě padaly zmíněné rekordy v počtu zúčastněných, a to nejen celkově, ale rovněž v některých kategoriích. Konkurence byla mnohdy tak "našlápnutá", že na první desítku absolutního pořadí bylo 15 a někdy i více adeptů. No a jak je dobře známo, rozhodujícími faktory byly zvolené pneumatiky, eventuelně jejich kvalita či "oježděnost", jezdecké umění a taky případné množství chyb při jízdě, kdy třeba jeden větší "zádrhel" znamenal propad o několik míst. Bylo to tedy extrémně vyrovnané. Na tom úplném čele bylo ovšem vcelku jasno. Všechny tři "tělárny" vyhrál Polák Kajetanowicz a druhým v pořadí byl vždy jeho týmový Vest kolega Šimon Večerka, i když vždy jen o "píď".

Právě pravidelná účast Šimona a samozřejmě i jeho skvělé nekompromisní výsledky stačily na zisk zimního titulu. "Kajtovi" to tedy i přes čtyři vítězství nevyšlo, ale hlavním faktorem byla právě jeho neúčast na jednom závodě. Kajetan skončil tedy celkově stříbrný. Třetí pozice byla chvíli otevřená, ale po skvělých výkonech ji získal neméně rychlý Filip Kopecký, jakožto další reprezentant Vest Rally Teamu. "Vestmani" tak opanovali kompletní stupně vítězů šampionátu a stali se jasnými vítězi v hodnocení Team Trophy. Na "bedně" se dohromady třikrát objevil i další z vynikajících juniorů Tomáš Bílek jun., na něj ale zbyla v součtu až příčka čtvrtá. S mírným bodovým odstupem se do konečné TOP FIVE prosadil furt se zlepšující německý "ogar" von Thurn und Taxis, což je v dané konkurenci jistě úctyhodný počin.

Team Trophy
Co se týká týmů, bylo asi od začátku jasné, že Vest to v této sestavě zcela ovládne - osazenstvo Kajetanowicz, Večerka, Kopecký, hovoří samo o sobě za vše. Druhým týmem v konečném účtování byl "profláklý" a pár tituly ověnčený Red Bull, který vsadil v zimě pouze na mladé - Toma Bílka jun., Molly Taylor a Esapekku Lappiho. Bronz v Team Trophy si vyjel Doktor Racing ve dvojici Albert von Thurn und Taxis a Brane Küzmič.

Junior Trophy
Juniorů a juniorek do 15 let se už tradičně schází velký počet, a to je samozřejmě jen a jen dobře. Letošní šampionát se stal jednoznačnou záležitostí pro Šimona Večerku. Svými bezvadnými výsledky si stříbro zajistil Tomáš Bílek jun. před bronzovou Australankou Molly Taylor. Dalším v pořadí byl David Vaculík, jenž dojel dokonce dvakrát na "bedně", často hodně "zapeklil" i v absolutním pořadí, což je od tohoto nadějného závodníka výborný počin, jen tak dál. Ovšem netřeba zapomenout taky na několik dalších, kteří tentokrát dost oslnili, jako Bergkvist, Lappi, Suárez, nebo Csaba. Ti ostatní nejmenovaní taktéž předváděli hezké výkony a nutno dodat, že v juniorech byla nyní opravdu hodně nabitá konkurence.

Next Academy
V této klasifikaci se představili 4 klučinové do 8 let a opět bylo k vidění jejich krásné nasazení i nějaké ty souboje. Všichni sice nestartovali pravidelně, ale i přes stále velice nízký věk těchto zapálených bojovníků se bylo rozhodně na co dívat, hlavně na to skokové zlepšování se. Tři starty a tři prvenství stačily k titulu Eriku Ticháčkovi, jehož na celkových stupních vítězů doprovodil jednou vítězící David Zapletal a taky bronzový Fabian Kreim. Kvalitní výsledky, ale jen dvě účasti už nestačily čtvrtému Moffettovi atakovat konečnou "bedýnku".

Lady Trophy
Dívčí kategorie je krásná a atraktivní záležitost. Její vládkyní je už několik roků Molly Taylor a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Pilotka poslední specifikace Fordu Fiesta WRC vyhrála dle očekávání vše a tuto mladou slečnu nezastaví snad nikdy nic. Jiné to však bylo v boji o další příčky, kde se o konečném stříbru pro nadějnou Emmu "Elišku" Falcón rozhodlo až v posledním klání. Trošku tomu pomohla svou neúčastí na Oldcateru a v závěrečné tělocvičně jinak vždy jasně druhá Turkyně Cetinkaya, což ale nijak nesnižuje výkony mladé "Falcónky". Burcu tak brala se svou hezkou Fiestou v barvách EuroOil konečný bronz. I dále to bylo dost vyrovnané, většina holek nejela pravidelně, a tak se to měnilo, jak počasí v dubnu. Vesměs rozhodovala poslední soutěž. I přes dvě absence po dalším svém zranění se z ostatních nejlíp prosadila Britka Munnings, pátá pak byla německá "krotitelka poníků" Steer se stejným bodovým ziskem jako zapálená mladá Charlotta Henningsson ze silného rodinného klanu Šimečků. Ten taky příkladně živí další Švédka Ida "66" Törnhult, brázdící klouzavé tratě na historických gumách s Lancií. Dvě pěkné umístění, ovšem jen dvě účasti zdobí osmou Bulharku Stratievu, za níž skončila nadějná dívka Lucka Vymětalíková, před jen dvakrát jedoucí Karolínkou Kalíkovou z Čamlíkova.  

Historic Trophy
Přesto že historici mají předepsané KOBRA pneumatiky, které na kluzkém moc nedrží, scházelo se jich až nečekaně dost. Konkurence byla taky dost našlapaná a souboje mnohdy velmi těsné. Ne všichni ze špičky ale startovali pravidelně, což se projevovalo i v průběžné a nakonec i v konečné tabulce. Z tohoto faktu, ovšem i ze svého nesporného jezdeckého umu, těžil vítěz úvodních dvou podniků Karl Wüzenttal. Ano, je to spolujezdec již legendárního Panizziho, borci si na zimu vyměnili sedačky a osedlali krásnou Alfu Romeo 2000 GTAm. Karlovi to za volantem šlo a předváděl oku lahodící jízdu. Soutěživý Panizzi na sedadle spolujezdce ho zřejmě náležitě hecoval a Wüzenttal se stal mistrem v kategorii již po čtvrtém závodě. Na ostatních pozicích se však rozhodovalo až do samotného konce, když před závěrečnou tělocvičnou vznikla v tabulce zajímavá situace v rovnosti bodů. Specialista na klouzavé "tělárny" a bývalý šampión Vlasťa Handl nestartoval na první rally, poté ale posbíral dostatek bodů na konečný druhý "flek". I když neměl to vůbec lehké a jeho pověstná suverenita z let minulých dostávala občas trhliny, o které se postarali jiní závodníci. Dvě soutěže při svých dvou startech dokázal vyhrát Francouz Quentin, jednou se z prvního místa radoval i rychlý Alex Bengué. Tito dva zmínění kvalitní jezdci však díky své nepravidelnosti nakonec do bojů o konečnou "bednu" nezasáhli. Při tomto počtu závodů se sbírání bodů vyplatilo bronzovému polskému dravci Grzybovi, jenž to se svojí Deltou pojímal vždy opravdu pro diváky. Skvěle tak doplnil novopečeného "maestra" Wüzenttala, se kterým vytvořili zajímavý tým pod názvem Ti s Břichem. Parádní druhou příčku v klasifikaci si až do posledního podniku držel Stoyan Kolev s nádhernou "Audinou", jenže někteří soupeři byli nakonec o malinko rychlejší a bulharský showman se v konečném účtování musel smířit s nepopulární "bramborou".

F2 Trophy
Dvoukolky měly tentokrát suveréna. Tím byl vítěz prvních čtyř rally Josef Sivík se spolehlivou Felicií Barum Teamu. Závěrečnou tělocvičnu si pak vyzkoušel již se čtyřkolkou, a tak dal prostor vyniknout ruskému pilotovi stejného kitového vozu Chulykanovi. Ten se také předvedl v dobré kondici, ale na mistra tomu pořád něco malinko chybělo. Dravý "Chulyk" však v pohodě vybojoval celkové stříbro. Třetí příčku si pravidelným sběrem bodíků a taky zlepšujícími se výkony zasloužil Martin Hubáček, ukazující se jako vždy s několika nádherně zbarvenými karosériemi. Celkový počet F2 čítal dohromady 6 "kusů", z toho však byly jen čtyři "předohraby". Takže i zajímavá auta se zadní poháněnou nápravou ozdobila toto pole. Výtečně se prezentoval hlavně čtvrtý Stéphane Sarrazin, jehož přesná učitelská jízda s moderním typem Toyoty 86 může být snad jen návodem, jak "zadokolu" vodit. Neztratil se ani pátý Belgičan Droogmans kočírující Porsche, jemuž se podařilo za sebou celkově udržet neklidnou a zlobivou předokolku v rukách svérázného Manfreda Stohla.

Via-gra 45+ Trophy
Zbrusu nová třída a nutno poznamenat, že se výborně "chytla", když se v ní objevilo celkem 16 lidí. Jednotliví jezdci se mísili v různých kategoriích, a tak nešlo v podstatě předem vypreferovat nějakého favorita. Po úvodním prvenství Sarrazina se pak vykrystalizovala taková spolehlivá "hvězda", kterou byl Tom Bílek st. Jeho stále lepší výkony byly vidět už v loňském Nextu, což nyní pěkně potvrdil a stal se zaslouženým prvním titulovaným v této novopečené klasifikaci. Druhý Karl Wüzenttal si připsal prvenství v posledním závodě, kde jel s plnohodnotnou čtyřkolkou, jinak totiž "řádil" v Historic Trophy a logicky tak kvůli pneu ztrácel. Krásný bronz zdobí Itala Zanussiho, což je pro něj jistě velkým úspěchem. V nejlepší pětici dále následovali Sarrazin a Trelles. 

Závěrem
Zimní šampionát 3. Ice Next Cup 2019/2020 je tedy za námi a zapálená organizační skupina Nextu věří, že to byl povedený ročník a zdaleka ne poslední. Závěrem je jistě třeba poděkovat všem startujícím za hojnou účast a přízeň, a mnohým z nich taky za obětavou pomoc při stavbě či uklízení tratí. Díky taktéž časoměřiči Ivanovi, který krom spolehlivé obsluhy časomíry rovněž rád přikládal ruce k dílu, a děkujeme i "kasičce" Janičce. No a v neposlední řadě směřuje velký dík všem štědrým sponzorům a partnerům v čele s firmou VEST. 

Střípky

- poprvé v historii byl absolutní titul v šampionátu udělen juniorovi

- od 1. tělocvičny se uskutečnil velký návrat jezdce Bin Sulayema (Vladimíra Karlíka), a to přibližně po šesti letech!

- po dlouhé době se dvakrát zúčastnil i vždy elitní Bernd Casier (Kamil Sedláček), z toho jednou se skvělým výsledkem

- poslední tělocvična se odjela v sobotu těsně před tím, než byly uzavřeny všechny školy kvůli prevenci před Koronavirem a z této soutěže se 
pro jistotu odhlásil Basso vracející se z rizikové Itálie, aby případně neohrozil ostatní

- Next RC Rally oslavil přesně v den konání 3. tělocvičny třetí narozeniny od svého vzniku